Aetheria ?

Bylo září a my vyrazili s Marií k nám do Jeseníků. Trochu fotit, trochu chillovat, v poměru, který nám bude momentálně vyhovovat. Jenže všechno bylo jinak. Ráno jsme se probudili a po zahradě tekla řeka. Na naši zahradu řeka nepatří. Ani potok! Z druhé strany zahrady tekla druhá řeka. A obě končily dole v jakési Rio Grande, co měla být potokem a kterou se valily kameny, klády a kusy asfaltu... Bylo to docela drsný a i když nás ta voda jaksi šťastně obtekla a nijak nám neublížila, uvěznila nás, ocitli jsme se na ostrově, nemohli jsme odjet, protože zmizel most i silnice, nefungovaly telefony ani internet, takže jsme netušili, co se děje okolo...

A v tu chvíli jsme si řekli, že můžeme udělat to, co umíme nejlíp, využít té děsivé situace a vytvořit něco, k čemu (doufám) už nikdy nebudou podmínky. A tak jsme v té nové řece na zahradě udělali pár fotek a taky natočili s Marií tenhle film. Tedy, Ráďa ho natočila, já držel obrovský slunečník, pod kterým jsme se krčili se světly a kamerou a doufali, že nás to nespláchne.

Nějakým zázrakem nám potom večer znovu pustili elektřinu a tak jsme mohli ve studiu natočit a nafotit i záběry s motýlem. A pak nám tu elektřinu zase vypnuli.

Až další dny k nám pak došly zprávy, co se to vlastně jen kousek od nás všechno stalo a jaká to byla katastrofa. A trvalo několik dalších dnů, než se nám podařilo odjet.

Ty záběry jsme schovali, nepřišlo nám v té době vhodné a uctivé, pouštět je do světa.

Dali jsme tomu víc než půl roku, než jsme se do nich pustili a než z nich Ráďa udělala tenhle krátký film. Tak tady ho máte. A fotky dáme třeba zítra.

-jp-

↓ ↓ ↓ ↓ ↓ ↓ ↓

PLAY HERE

↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑ ↑

It was September when Marie and I set off for our place in the Jeseníky Mountains. A bit of photography, a bit of chilling—whatever balance suited us in the moment. But everything turned out differently.

We woke up in the morning to find a river flowing through our garden. A river had no place in our garden. Not even a stream! From the other side, another river was flowing in. And both of them ended below in something like a Rio Grande that was supposed to be a small creek, now carrying rocks, logs, and chunks of asphalt.

It was pretty intense. And while the water miraculously bypassed us without causing any harm, it trapped us. We were stranded on an island—unable to leave because the bridge and road had vanished. Phones and the internet were down, so we had no idea what was happening around us.

At that moment, we decided to do what we do best: make the most of this terrifying situation and create something that (hopefully) we would never have the conditions to make again. So, we took a few photos in the new river in our garden and filmed this short movie with Marie. Well, actually, Ráďa shot it while I held a huge umbrella, crouching under it with the lights and camera, hoping we wouldn’t get swept away.

By some miracle, the power came back on that evening, allowing us to shoot and photograph the butterfly scenes in the studio. And then, the electricity went out again.

It wasn’t until days later that we learned about the devastation that had happened just a short distance away. And it took several more days before we could finally leave.

We kept the footage to ourselves—it didn’t feel right or respectful to release it at the time. We let it sit for over half a year before we finally returned to it, and Ráďa turned it into this short film.

So here it is. And maybe we’ll share the photos tomorrow.

-jp-