Sára: Vogue Daydreamer, pt. 2

Sára. Zdánlivě křehká modrovláska je ve skutečnosti jedna z nejtvrdších žen, jaké znám. A je s ní neuvěřitelná legrace. Seznámili jsme se před lety, když ji kamarádka přivedla na focení; mělo to být asi na dvě hodiny, jen pár fotek do jednoho projektu. Skončili jsme ve tři ráno s asi deseti filmy. A zapíjeli jsme to až do svítání, kdy z ní vypadlo, že by si asi měla jít zabalit, protože zítra odlétá na Erasmus.

Fotili jsme spolu potom mnohokrát: v prosinci někde uprostřed Anglie na kopci, kde foukalo tak silně, že to bodalo jako jehly. Jindy jsem si pro ni vymyslel dekadentní obleček z bublinkové fólie. A bradavky zvýrazněný rtěnkou. Jejích otisk se Sářiným popiskem "prsa všem" pak několik let zdobil dveře ateliéru.

Pak se hodně věcí změnilo. U mě, u ní. Stala se z ní právnička. A když jsme začali fotit společně s Ráďou, dlouho jsem jí sliboval, že je seznámím. "Ta se ti bude líbit, zamiluješ si ji asi tak za pět minut," říkám. Nakonec to domlouvání trvalo docela dlouho, ale podařilo se. "Máš ještě pořád modrý vlasy?" píšu Sáře a mám trochu obavy z odpovědi. "To je v mým životě jediná jistota," glosuje Sára a mě se uleví.

Má dva psy, jeden se jmenuje Pivo a druhý Víno. Nevím už, který z těch dvou s ní tehdy přijel, ale s naší tehdy hodně malou Freyou se okamžitě skamarádili, stejně jako Ráďa se Sárou. Ten večer jsme si hodně povídali, možná trochu i na úkor focení. Ale bylo to krásný. Ani nevím, proč se na ty fotky prášilo v archivu, už dávno měly být tu. Ale asi čekaly na správnou dobu.

Když jsme loni chystali velký projekt Sisterhood a hledali do něj vhodné modelky, o Sáře bylo jasno. Ale o tom příště, máme totiž nachystaný speciální Sisterhood výběr právě se Sárou. A to včetně fotek, které se nedostaly ani do knihy.

A doufám, že se nám ještě letos podaří Sáru dostat znovu před foťák. Protože to je opravdu radost.

***

Sára. Seemingly delicate with her blue hair, she’s actually one of the toughest women I know. And she’s an incredible amount of fun. We met years ago when a friend brought her along for a photoshoot; it was supposed to take about two hours, just a few pictures for a project. We ended up finishing at 3 a.m. with about ten rolls of film. We celebrated until dawn, when she casually mentioned that she probably should start packing because she was flying out for Erasmus the next day.

We’ve done many shoots since then: once in December, somewhere in the middle of England on a hill, where the wind was so fierce it stung like needles. Another time, I crafted a decadent outfit for her from bubble wrap. And highlighted her nipples with lipstick. Her imprint with a caption "breasts for everyone" adorned the studio door for years.

Then a lot changed. For me, for her. She became a lawyer. And when Ráďa and I started shooting together, I kept promising to introduce them. "You’ll like her, you’ll fall in love with her in about five minutes," I’d say. It took a while to finally arrange it, but we did. "Do you still have blue hair?" I texted Sára, slightly nervous about the answer. "That’s the only constant in my life," she quipped, and I felt relieved.

She has two dogs, one named Beer and the other Wine. I can’t remember which one she brought with her that day, but they immediately hit it off with our then very tiny Freya, just like Ráďa and Sára did. That evening, we talked a lot, maybe at the expense of shooting. But it was beautiful. I don’t even know why those photos ended up gathering dust in the archive—they should have been out long ago. But maybe they were waiting for the right time.

Last year, when we were preparing the big Sisterhood project and looking for suitable models, Sára was a no-brainer. But more on that next time, as we have a special Sisterhood selection coming up featuring Sára, including photos that didn’t even make it into the book.

And I really hope we manage to get Sára in front of the camera again this year. Because it’s always a joy.