Simona: Story about Diana, act I

Simona přišla na komentovanou prohlídku naší výstavy v Nezvalově Arše. Vlastně ji tam vzal náš kamarád Jakub se zcela jasným postranním plánem. Samozřejmě, že se nám totiž tahle okatá černovláska s tajemným úsměvem okamžitě zalíbila.
Prohlídka byla moc fajn a nějak se nám nechtělo to rozpouštět. "Pojďme na pivo," vyhlásili jsme, když si lidi brali kabáty. A tak se šlo.
Ukázalo se, že Simona není jenom krásná a okatá, ale že má velmi osobitý smysl pro humor a že rozhodně není zakřiknutá. ?
Takže asi po hodině mrkám na Ráďu, jako že jo, že bych s touhle slečnou fotil rád a co ona na to. Ale Ráďa je ve víru, vůbec signály nezachytí a noc je mladá a rok vlastně taky a je to takový nějaký skvělý prostě... A o pár drinků dál se na Simonu podívá a prohlásí: "No a nechceš s námi fotit? Jsi moc krásná."
A já se směju, přestože jsme se nedomluvili, ale jsme na sebe napojení a víme, takže to mrkání předtím bylo zbytečný. A směje se Jakub, protože tohle byl přesně ten jeho plán. A směje se Simona, protože jasně že chce s námi fotit a kousne znovu do burgeru, který jí už asi půl hodiny a do toho říká slova jako actually a literally a ofcourse. A u stolu sedí taky Marie, naše milovaná Muse, která přišla na prohlídku taky, abychom tam měli modelku z fotek, jakože na ukázku, že fakt existujou, ale taky proto, že se rádi vidíme a taky nevynechá žádnou pařbu a teď zrovna to taková spontánní pařba je. No a Marie pořád kouká na Simonu a když tedy padne ten nápad s focením a já říkám, že máme nečekaně volný víkend, tak na mě Marie mrká a s naprostou samozřejmostí vyhrkne: "Ty jsi tak krásná, že s tebou potřebuju mít společný fotky." A zase se smějeme, plán je okamžitě schválen; neuvěřitelná věc, že v půlce dvacátých let jednadvacátýho století se u stolu v hospodě sejdou čtyři lidi, kteří mají pozítří celej den čas, prostě to zapadá.
A pak se někdo, nejspíš Marie, zeptá Simony, jak se jmenuje, protože to prostě nějak nezachytila a protože se to stává, že občas člověka poznáte za dvě hodiny a víte, že se s ním prostě chcete kamarádit, ale to jméno vám prostě ještě neuvízlo. A Simona se neurazí, naopak, vypálí otázku, jaké že jméno by měla mít. A někdo - chtěl bych, abych to byl já, ale nejspíš jsem to já nebyl - řekne, že by se na ni hodilo jméno Diana. A Simoně se to líbí, znovu ukousne úplně studenýho burgeru a tak má nový jméno, ke kterému Ráďa okamžitě vymyslí photoshoot na jaro, až bude hezky, a Jakub se zaváže do té doby Dianu-Simonu naučit střílet z luku, protože na těch fotkách z ní bude bohyně Artemis...
A o dva dny později ta párty vlastně plynule pokračuje. Ale o tom vám napíšu zase příště.

-jp-

***

Simona came to the guided tour of our exhibition at Nezval's Ark. Actually, our friend Jakub brought her there with a very clear ulterior motive. Of course, we immediately liked this wide-eyed brunette with a mysterious smile.

The tour was really nice, and we didn’t really feel like ending the evening just yet. "Let’s go for a beer," we announced as people were grabbing their coats. And so we went.

It turned out that Simona wasn’t just beautiful and wide-eyed, but she also had a very distinctive sense of humor and was definitely not shy. ?

So after about an hour, I glance at Ráďa, as if to say, yeah, I’d really like to photograph this girl, what does she think? But Ráďa is caught up in the moment, completely missing my signals, and the night is young, and so is the year, and everything just feels kind of amazing… And a few drinks later, she looks at Simona and blurts out: "So, do you want to do a photoshoot with us? You're really beautiful."

And I laugh, even though we didn’t plan this, but we’re in sync, we just know, so the glancing earlier was unnecessary. And Jakub laughs, because this was exactly his plan. And Simona laughs, because of course, she wants to shoot with us, and she takes another bite of the burger she’s been eating for what feels like half an hour, saying words like actually, literally, and of course.

At the table, there’s also Marie, our beloved Muse, who came to the exhibition too, so we’d have a model from our photos there, kind of as proof that they really exist, but also because we love seeing each other and she never misses a party, and right now, this has turned into a spontaneous one. And Marie keeps looking at Simona, and when the idea of a photoshoot comes up and I mention that we unexpectedly have a free weekend, she gives me a knowing look and, with absolute confidence, blurts out: "You’re so beautiful that I need to have photos with you."

And we laugh again, and the plan is immediately approved—an unbelievable thing, that in the mid-2020s, four people can sit at a bar table and all happen to have an entire day free the day after tomorrow. It just fits.

And then someone, probably Marie, asks Simona what her name is because she somehow didn’t catch it. And it happens, you know—sometimes you meet someone, and within two hours, you just know you want to be friends with them, but their name still hasn’t quite stuck. And Simona doesn’t take offense; on the contrary, she fires back a question: "What name should I have?"

And someone—I’d love to say it was me, but it probably wasn’t—says that she looks like a Diana. And Simona likes it. She takes another bite of her now completely cold burger, and just like that, she has a new name. And Ráďa immediately envisions a photoshoot for spring, when the weather is nice, and Jakub promises to teach Diana-Simona how to shoot a bow by then—because in those photos, she’s going to be Artemis, the goddess herself…

And two days later, the party basically just keeps going. But I’ll tell you about that next time.

-jp-