Gabriela: Swan Lake's Late Morning, pt. 2

...a tak jsme došli k vodě. Byl začátek července, nikdo nikde, jen my a labutí rodinka ladně plující podél ostrova. "Budeš taková nymfa. Prostě se tak poflakuješ kousek od břehu, chvíli ponořená, chvíli nad vodou..." Asi tak nějak zněly naše režijní pokyny. A Gábi je splnila s grácií. Stativy zabořené do bahnitého dna, já neustále balancující, abych neutopil foťák a Gábi bohyně z vodní říše.

Jen ta labutí rodinka proplula jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát... A pokaždé to bylo jaksi výhružnější. Nakonec máma labuť vzala malé stranou, zatímco táta labuť se k nám hrozivě blížil. Viděli jste někdy labuť zblízka? To není žádná kachna, spíš takový vodní buldok. Vydával jakési skřehotavé zvuky, v očích čiré zlo a prostě plaval na nás! "Hej, tohle se mi nelíbí," zhodnotila situaci Ráďa. Táta labuť se blížil. Kdyby nebylo všech těch stativů se světly ve vodě, nejspíš bychom prostě uprchli na souš. "Hlavně ho nedrážděte, on jenom machruje," uklidňuju situaci, ale srdce mi bije docela prudce. Rozhoduju se, který stativ použiju na obranu. Táta labuť se najednou vznese asi metr nad hladinu, chvíli letí a pak přímo proti nám přistává za doprovodu divokých labutích zvuků. "To by stačilo," zakřičím na něj, jako by to mělo nějaký význam. Ale Táta labuť mi asi rozumí a nebo si spíš sám není jistý, co by mělo být dál. A tak ještě párkrát zaskřehotá, otočí se a plave zpět za rodinkou. "Tak asi můžeme pokračovat," řeknu nakonec.

-jp-

P.S. Většina fotek z tohoto setu vznikla až po labutím incidentu. Možná mu prožité nebezpečenství dodalo ten správný vibe.

***

...and so we reached the water. It was the beginning of July, no one around, just us and a swan family gracefully floating along the island. 'You’ll be like a nymph. Just hanging around a little off the shore, sometimes submerged, sometimes above the water...' That was roughly how our direction sounded. And Gábi executed it with grace. The tripods were stuck into the muddy bottom, me constantly balancing to avoid drowning the camera, and Gábi, the goddess of the water realm.

The swan family passed by once, twice, three times, four times... and each time, it felt a bit more menacing. Eventually, the swan mother took the little ones aside, while the swan father ominously approached us. Have you ever seen a swan up close? It’s no duck, more like a water bulldog. He made some croaky sounds, with pure evil in his eyes, and just headed straight for us! 'Hey, I don’t like this,' Ráďa assessed the situation. The swan father was closing in. If it weren’t for all the tripods with lights in the water, we probably would’ve just fled to the shore. 'Just don’t provoke him, he’s only showing off,' I tried to calm the situation, but my heart was pounding. I was deciding which tripod to use for defense. Suddenly, the swan father lifted about a meter above the water, flew for a bit, then landed straight toward us, accompanied by wild swan sounds. 'That’s enough,' I shouted at him, as if it meant anything. But the swan father either understood or wasn’t sure what to do next. So, he squawked a few more times, turned around, and glided back to his family. 'Well, I guess we can continue,' I finally said.

-jp-

P.S. Most of the photos from this set were taken after the swan incident. Maybe the danger we experienced gave it the right vibe.